Vývoj je nezbytný. Ve tvé moci je ho korigovat, nebo ignorovat. Faktem je, že k němu dojde. Jestli bude negativní, pozitivní, či cokoliv mezi tím, je otázka míry pochopení pravidel možností jeho ovlivnění a vůle to udělat.
Redefinice. Možná spíš dokončení neúplné definice, se kterou jsem začal. Chtěl jsem specializovaný gym. Chtěl jsem používat základní STRENGTH AND CONDITIONING metody obohacené o nejmodernější a vědecky ověřené postupy pro vytvoření unikátního místa, kde se lidem dostane rady a pomoci.
Mám spíš "školní třídu". Školní třídu tom nejlepším možném slova smyslu.
Ono to bez vytváření a budování vztahů (aktuálně spíš jejich korigování) prostě nejde. Jedna z mála věcí, které jsem vyloženě podcenil - lidi prostě nechodí "jen trénovat".
Uprav cestu a vem to třeba oklikou. Vyber jiné metody. Nikdy ale neměň hlavní cíl.
Ragnarok
Jednoduše - nemám komerční gym pro široké spektrum populace. Mám specializovanou tělocvičnu pro specifický druh atletů a vedu spíš sportovní tým, než skupinu lidí, co se jen potřebují po práci vybít.
Z toho vyplývá, že nechci pracovat s někým, koho je třeba do něčeho tlačit a přemlouvat. Chci provádět procesem a poskytovat radu. Učit.
Moji klienti neodsahují levlu, který jen udržujeme na nezbytné úrovni, aby se cítili dobře a zůstali nadále laiky. Nikdy nebylo cílem dojit z někoho peníze. Lidi v Ragnaroku jsem ve výcviku a nezbytně se z nich v jistém ohledu stávají odborníci na svá těla.
Kdo selže
Je mi líto, ale s ohledem na aktuální filozofii Ragnaroku nejsme schopni zaujmout a udržet zástupy zájemců. Ragnarok byl vždy budován s vidinou specializace na soukromé lekce a tréninky málopočetných skupinek. Malé šatny? Nedostatek místa v hlavním sále? Naprosto v souladu s myšlenkou, jak to chci dělat. Minimalisticky, pro vybranou skupinu lidí a ideálně pro soukromkáře - jednotlivce/páry.
Klienti skupinových lekcí se díky ověřené metodice dostávají na ucházející level po cca 2 letech výcviku (tréninku). Občas po 5, občas po 1. Záleží na zkušenostech, talentu, vůli a docházce na lekce. U lidí, se kterými spolupracuji od začátku, jsem často na úrovni, kdy je příliš není, po technické stránce, kam posunout. Protože jsem toho hodně načetl, hodně viděl, slyšel, sám vyzkoušel a konzultovat s kdekým, jsem velmi povolaný (pouhé objektivní konstatování faktů) k řešení jejich aktuálních problémů, které pokročilost ve sportovním tréninku přináší - než jak udělat swing, řešíme spíš jak si pomoct při přetížení nějaké struktury, jak se nejlépe navrátit po zranění, jak se vzpamatovat z přetrénování, jak zakomponovat nové impulzy do tréninky a rozbít stav "plató", co udělat lépe, co už není třeba zlepšovat, co a jak suplementovat, jak se naučit nějakou novou dovednost nejefektivněji a bez toho, aby přišli o aktuální výkonnost... Je to spíš mentoring, coaching. Od základů a principů se posouváme ke korekci nedostatků a detailů. Občas mívám pocit, že do toho tím pádem nedávám dost. Občas si zas uvědomuju, že jde o prosté plody práce a musím respektovat potřeby nového levlu - udržovat tu mašinu v chodu, protože základna je již hotová a mravčí práce byla odvedena. A je to takto v pořádku.
Zástupy těchto zkušených lidí, kterým jsem předal to nejpodstatnější ve větší či menší míře, mi ulehčují práci. Slouží jako motivace nováčkům. Slouží jako moje prodloužená ruka, když nemám čas dojít a něco poupravit u začátečníků, protože zrovna stojím u někoho, kdo mě taky potřebuje. Radí si, baví se, kamarádi, samy si zjišťují další informace, protože jsem zapálení psychopati a milují pohyb a rozvoj (a koule). Komunita.
Takže - kdo selže? Kdo u nás nevydrží? Každý, kdo výše zmíněné nechápe a odmítá přijmout. A to je taky v pořádku. Cesta do pekel je snažit se zalíbit všem a hlavně nikoho nenasrat. Z toho jsem už dávno vyrostl.
Kam dál
Porosteme. Já a Nikol. Zanedlouho. Ne tím, že bychom pronajali obří halu a trénovali celou Ostravu. Spíš dopadem na společnost kolem pushování našich vikingů, kteří to s námi už táhnou roky. Porosteme ve smyslu dalších zkušeností, nabýváním dalšího vzdělání. Porosteme počtem odvedených soukromých a skupinových lekcí. Chceme dovést lidi k soutěžení. Chceme, ať jsou silní. Ať jsou chytří. Ať se dál učí. Ať plní standardy. Chceme taky motivovat a budovat disciplínu a konzistenci. Ještě víc a ještě lépe, než doposud. Chceme, ať jsou lidi v Ragnaroku šťastní a cítí se dobře. Můj hlavní cíl je pořád to, aby se našich klientů v cizím fitku ptali "Ty jo, tohle je dobrý. Odkud to umíš?"
Nepřestanu to tlačit směrem k STRENGTH AND CONDITIONING coachovi a pohybovému lektorovi. Nicméně aktuální rovina vývoje Ragnarocké komunity je vítaným a příjemným side efektem, se kterým jsem nepočítal - a který se nám s Nikol líbí.
