V rozmezí cca 6. až 9. ročníku základní školy jsem fakt hodně fandil širokým hip hop baggy jeans. Na střední už jsem byl docela out a protože jsem byl ve vývoji ohledně módních trendů vždy dost opožděný, přišel jsem až na vysoké na to, že tenhle pohodlný kus oblečení musím vyřadit. A tak jsem přešel na tepláky... abych si kolem třicítky uvědomil, že nosit tepláky všude je sice takové tělocvikářské, ale rozhodně ne společenský přijatelné za všech okolností.
Že se neumím (spíš nechci) oblíkat podle externích pravidel je všeobecně známo. Můj vysoce funkční autismus mi sice dovoluje víceméně normálně žít mezi zbytkem společnosti, ale mám spoustu drobných pravidel, od kterých není radno se odchýlit - jinak přichází silný diskomfort. Jedno z nich je, že oblečení musí být svůj co stůj pohodlné. Navzdory módě. Minimum rozptylování kvůli dráždivému materiálu, nevhodnému střihu, a tak dále. 100 párů totožných triček, kalhot, trenek, ponožek a bot po zbytek života mi přijde jako akceptovatelná varianta, jestli se v nich cítím dobře.
Potřeba udržovat v životě věci, které nejsou účelné, je jen výsledek ega, zvyků, politiky, reklamy... nebo jiných vlivů. Do jaké míry se rozhodneš akceptovat nahrazení vlastních pravidel za přizpůsobení externí normě je na tobě. Někdy je kompromis nezbytný, jindy si musíš stát za svým.
Dost podobně, jako s oblékáním, to mám ve spoustě dalších oblastí bytí. Proto jsem si velmi pečlivě vybral "stack" věcí, kterým se chci věnovat a ve kterých chci být dobrý a rozumět jim do hloubky. Koresponduje to s mým nastavením. Tato "těžkopádnost" v přelétávání mezi sporty, systémy a směry, stejně jako při výměně šatníku, mi zajišťuje určitou odolnost a klid.
Odolnost, protože jsem pevně přesvědčený o užitečnosti svého rozhodnutí sázet na určité postupy a nenechat se zvyklat každou novou kokotinou.
Klid, protože místo sledování trendů a hledání argumentů pro podporu změny, jsem prostě profesionálem ve specifickém výseku fitness světa, který jsem si dobrovolně a vědomně vybral.
Tohle je mimochodem dost podobný přístup, jako zvolit strandardně střižené straight jeans a klasické, jednobarevné, dobře padnoucí triko. Lidé, kteří tohle nosili, existovali za dob mé základky, potkával jsem je na střední, na vysoké a existují dodnes. A nikdo jim nemůže vytknout ani popel. Protože stojí nad systémem. Ovládli Matrix. Trendy na ně nemají vliv.
Ragnarok spolu s Nikčou budujeme jako "strenght and conditioning" centrum. Pojem složitý pro vysvětlení začátečníkovi a možná na samostatný článek, ale vypovídající o našem zaměření vše, co je třeba. Nehájíme jeden jediný postup, směr, nářadí, náčiní, školu, učitele, certifikaci. Nemusíme lézt nikomu do zadku. Opíráme se o poznatky sportovního tréninku, rehabilitace a fyziologie a baví nás minimalismus. Tečka. Je to stejné jako zvolit straight jeans a to basic triko. Že k tomu pracujeme hlavně s koulí je jen doprovodný jev.
Pilates už tady bylo a je tu zas. Crossfit games jsem sledoval na YT jako student a přišlo mi to úžasné. Dnes vedle něj vyrostla myšlenka HYROX, což už mi tak úžasné nepřijde, ale vlastně proč nepodpořit cokoliv, co lidi přivede k pohybu. Ono to zase pomine a v síti zůstanou chycení jen ti, kterým konkrétní směr sedí dlouhodobě a mají v něm vyšší smysl. Všichni, co rádi "převlékají kabáty" a "hledí na módní trendy" půjdou zase dál. Chytrý marketér z toho umí vytěžit. Záleží, jak moc chce být člověk fitness děvka.
Co chci říct je, že trendy přicházejí ve vlnách. Za chvíli mi bude 36 a zase bych úplně v pohodě mohl nosit svoje baggy jeans ze základky. Za dva roky od napsání tohoto článku budou opět out. Dost možná (opět) jako pilates. Nikdy však jako straight klasika!
Nezasvěcení mohou vnímat kettlebell taky jako fitness trend. Asi bych souhlasil, kdybych nestál nad situací a nechápal kontext. Je v pohodě vyjádřit názor a zařadit kouli s madlem do této kategorie (i když tam rozhodně nepatří). Pevně věřím, že i pilates lekce někdo provozuje v ČR už desítky let a teď je prostě šťastnější, protože se o tom víc mluví a má přetlak klientů.
Pojďme na chvíli pominout marketing a zaměřit se na to důležité - nechat se zaháčkovat reklamou, nebo ne?
Za mě existují dva způsoby, jak na problém nahlížet:
1) jsem věrný jednomu systému (ať už je systémem míněno cokoliv - od volby směru jako bikiny fitness, či Ido Portal, po preferenci náčiní a nářadí: stroje / velká činka / vlastní váha / a tak dále), ale pro zpestřední chci vyzkoušet něco nového,
2) nemám jasný směr a nechávám se unášet proudem (věřím reklamě).
Reklama může skutečně do života přinést nové informace a odhalit způsob pohybu, o kterém jsi nevěděl/a. To v konečném důsledku může vést k tomu, že si najdeš třeba i celoživotní směr, který zkvalitní a prodlouží tvůj pobyt na planetě zemi v tomto těle. Palec nahoru.
Na druhou stranu tě neustálá změna může odvést od tvého původního cíle. Sází se na efekt, nebo jinak taky princip novosti. Přijdeš, zkusíš, cítíš progres. Progres ale nepřichází, protože jsi objevil/a kouzlo. Přichází, protože probouzíš adaptaci. Jako zkušený sportovec jsem se jakživ nevěnoval baletu. Vsadím svůj drakar, že lekce baletu by mi zařídila svalovou horečku na následující týden. Je teda balet skrytá zbraň proti slabosti populace?
Nejlepší rada, kterou z pohledu dlouhodobé vykonnosti můžu dát (a dávám, byť to znamená, že mi klienti na chvíli utečou jinam) je, že bys měl/a ochutnávat. Vysvětlím na principu stravovacích návyků. Máš dlouhodobě fungující systém stravování, který ti sedí a přináší výsledky. Občas si můžeš dát dortík, občas můžeš zkusit půst, či přejít na keto. Vždy se ale vrať k tomu, co ti nejvíc dlouhodobě vyhovuje a co ti umožňuje naplňovat tvé osobní cíle (a co podle studií dává smysl, podle zkušeností přináší největší benefit a tak dále a tak dále).
Změna tréninku může přinést push výkonnosti. Obecně bys toho s trochou experimentování dosáhl/a i v rámci svého vlastního tréninku pouhou změnou pár proměnných, ale rozumím, že nový systém, s novou filozofií a příběhem, jiným trenérem, náčiním, nářadím, přístupem a jménem má větší efekt - často víc psychologický, než reálný.
Jak se teda orientovat v tom, co je jen reklama a co skutečně funguje:
1) ptej se zkušenějších s pestrým rozhledem, kteří nejsou zaujatí,
2) dej si poradit od někoho se skutečným vděláním v oboru trenérství,
3) jestli chceš jít hodně do hloubky, dej na vědecké studie, ideálně metaanalýzy, a ber v potaz, kdo za výzkum cáloval a jak dlouho je oblast zájmu "na světě", jestli je už fakt dobře otestovaná a má i oponenty a kritiky,
4) zvažuj, jestli je filozofie a systém daného směru co nejvíc blízko tvému cíli, psychickým, somatických a biomechanickým zvláštnostem,
5) přemýšlej, jestli k danému směru (a aspektům, které se s ním pojí) cítíš nadšení, až hluboké emocionální pouto - ne vždy jde o výkonnostní výsledky, budování svalů a kondice. Trenéři často zapomínají na prostou radost z pohybu, hry, interakci s kolektivem. Nabírání svalů je spojeno s dlouhověkostí, ale jestli je tvůj život naplněn při hraní ping-pongu, kdo já jsem, abych ti do toho kecal?
Změna teda ano, nebo ne?
Ano! A taky ne... Zastávám efektivitu a účel. Změnu by měl řídit někdo, kdo tomu rozumí. Skákat od jednoho směru k druhému ještě nikdy z nikoho neudělalo dobrého v ničem. ADHD přístup prostě není ideální, když něco buduješ. Na druhou stranu je lepší hořet někde jinde, než vyhořet úplně kvůli stereotypu na jednom místě. Změna je nezbytná nejen pro překonání plató efektu, ale i pro psychickou stimulaci. Takže:
1) konzultuj,
2) dobře rozvažuj, jestli jednáš v souladu s cílem, nebo jen utíkáš,
3) vždy mysli na to, že se můžeš vrátit (pokud by tě někdo osoudil za to, že změníš klub, sport, trenéra nebo kolektiv, nejspíš jsi udělal/a vlastně dobře a jinde ti bude líp).
Trend není problém. Problém je člověk, který nemá vlastní systém hodnot, a proto musí každé dva roky hledat novou identitu.
Buď silný/á!
